„Kde jsou silničáři, co dělají, zase nejsou vidět. Asi je to zase překvapilo, to je hrůza,“ zaslechl jsem cestou do práce hned několikrát. Přiznám se, taky mi zdržení, či poskakování v rozbředlém sněhu není zrovna příjemné. Na druhou stranu s tím ale každý musí počítat. A neustále nadávat na silničáře mi přijde zbytečné a především nefér. Aby totiž stačili naráz uklidit stovky kilometrů silnic a chodníků, to by museli mít takové množství techniky a zaměstnanců, že by nám celý region zoranžověl. A navíc – někdy vám třeba takové zpoždění autobusu může přijít celkem vhod. Jako například včera ráno mé maličkosti. Když jsem přišel na zastávku, zjistil jsem, že můj spoj jel před pěti minutami. O to milejší pak bylo překvapení, když se autobus za několik okamžiků objevil přede mnou.
