A zatímco nás v tom obřím svatostánku spotřebního zboží, rozléhajícího se na několika hektarech předměstí krajské metropole, přesouval pojízdný chodník z bodu A v přízemí do bodu B v prvním patře, bylo nemožné přehlédnout nad hlavami hypnotizující červenožluté nápisy „Akce". Přestože jsem právě o stříbrné neděli očekával mezi přeplněnými regály nepříjemnější nával lidí, dostat se z presinku vlny zákazníků do patřičného prodejního oddělení bylo chvílemi velmi úporné. Pozoroval jsem při těch přesouvacích manévrech nešťastníky bloudící v sektoru, v němž se konečně vymanili z proudu ostatních, a přišlo mi jich líto.
Byli totiž nepřehlédnutelní tím, jak marně hledali v ohňostroji Akcí nad svými hlavami směrník k vánočním dárkům právě pod ten jejich stromeček. Naštěstí jsme se spolu s matkou nenechali vlákat sirénami akčních mámení do pastí, z nichž není snadné uniknout, a po nekonečně dlouhé půlhodině jsme jeden z novodobých chrámů „boha Zboží" bez úhony opustili. Přežili jsme tedy, ale nutno podotknout, že to bylo o fous.
