Tupý dopad na záda, prkno odjelo mimo asfaltovou plochu někam do keřů…To byl můj zážitek, na který zřejmě nikdy nezapomenu. Svědkem byl jen můj malý syn, který se smíchy válel po zemi a držel se za břicho. Pravda je, že i on na prkně upadl. Snad stokrát. Přesto mu učarovalo. Má ho majestátně uložené u postele a těší se na každý slunečný den, kdy ho vezme pod paži a vyrazí jej krotit ven… Možná si pořádně natluče, a možná že chytí „balanc" a užije si jízdu naplno. To už je ale jeho boj. A myslím, že takovému „souboji" lze dát zelenou. Život také není peříčko. Ale občas stačí do dobrého nápadu jen po hlavě naskočit a jde to samo… A takovou poctivou zkušeností může být i překonání strachu z vratkého „okřídleného" prkna.

SOUVISEJÍCÍ Nový boom: obce chtějí hřiště na skejt