Člověk, který okupaci ukrajinského Krymu omlouvá tím, že odjakživa patřil Rusku, rozhodně není vůdcem, na něhož 21. století čeká. Nicméně, co si vlastně může svět slibovat od někdejšího důstojníka KGB, obratně využívajícího slovníku plného kliček a propagandistických manévrů, jimiž s kamenným výrazem pokerového hráče ohlupuje hlavně svůj vlastní národ…?

Zklamán jsem také z rétoriky prezidenta USA Donalda Trumpa. To Ronald Reagan a Michail Gorbačov, byli úplně jiní kapři. Ti přinesli naším generacím naopak naději na přelomu 80. a 90. let minulého století…

Tak jako za okupaci před 50 lety vděčí Čechoslováci osobě s konkrétním jménem Leonid Iljič Brežněv, tak dnes obyvatelé Země mohou děkovat za rozhádanost, mlžení a nechutnou mystifikaci právě osobnostem, stojícím v čele největších světových mocností, jako jsou USA, Rusko a Čína.

Zlo a jeho inferno se zjevně jen tak nevzdávají a o naši svobodnou vůli se ještě do krve poperou.

Zrůdy, jakými byli Adolf Hitler, Josif Vissarionovič Džugašvili, řečený Stalin, generál Franco, nebo Benito Mussolini, mají bohužel své pohrobky i ve století, které začalo 11. září 2001 démonickým útokem na naši civilizaci.

Ta bohužel vykazuje nepřehlédnutelné defekty a slabá místa nabubřelých, sebestředných obyvatel materiálně zbohatlé lidské rasy.

Opájet se neohrožeností je však rouháním, které si koleduje o pořádnou facku.

Co s tím vším lze ale dělat?

Tikají nám možná poslední minuty.

Vteřiny burcují, abychom se probrali z agónie namistrovaných lidí obžérsky mrhajících nadbytkem, opilých sobeckostí a zmámených pozlátkem života v krátkodobé přítomnosti…

Jako doposud už mnohokrát má šanci nás spasit symbolická trojjedinost víry, naděje a lásky.

Z bezvýchodnosti nám cestu napříč kaskádami času i dnes ukazuje hvězda naší prapůvodní identity…