Hned třikrát během několika dnů si lidé v Uherském Hradišti připomněli dějinné okamžiky. Důležité události, které formovaly 20. století od jeho samotného začátku přes 50. léta až do bláznivých devadesátek, kdy bylo možné si „utahovat“ téměř ze všeho.

A bylo přínosné, že si znovu zpřítomnili romantickou prvorepublikovou noblesu Měšťanské besedy, coby někdejšího kulturního centra metropole Slovácka, temné vězeňské blues příběhů z uherskohradišťského kriminálu i báječnou recesistickou atmosféru plesů v rockovém klubu Mír, a to i s osobností uznávaného festivalového mága Víti Chromka.

Na mě to vše působilo jako historická ochutnávka oživlé minulosti, kterou jsme mohli vnímat na vlastní kůži, protože nás vtáhla přímo do oněch událostí. Byl to skok v čase, exkurz, intenzivní kontakt se situacemi, které se pozvolna vzdalují do hlubin v učebnicích dějepisu.

Uvědomil jsem si, nakolik obohacující byla pro všechny účastníky tato retroohlédnutí, a to včetně školáků, kteří se akcí v Měšťanské besedě a promítání Gogolova filmu Vězení dějin také účastnili. Právě tyto zážitky by se pro ně mohly stát tím, co jim v dospělosti pomůže vytvořit si názor na minulost v souladu s tím, jaká opravdu byla.