A tak zatímco se nám před 30 lety dostalo pod kůži sousloví „sametová revoluce“, vzápětí střídané definicí „neviditelná ruka trhu“, na konci dekády již byla často skloňovaná označení „opoziční smlouva“ či „toleranční patent“.

V tomto případě se však nejednalo, jako 200 let před tím, o dekret císaře Josefa II., přinášející větší náboženskou svobodu, nýbrž o pětici dodatků, umožňující občanským demokratům tolerovat menšinovou vládu demokratů sociálních, což ex post vyústilo do pojmenování „divoká devadesátá“.

O několik let později jsme měli možnost obdivovat univerzálnost slovesa „odklonit“, jež získalo nový význam díky poslanci Martinu Kocourkovi, čímž označil způsob, jak zatajit část peněz před rozvodem, aby se o ně nemusel dělit s manželkou.

Typickým pro konec prvního pololetí roku 2020 je sloveso „rozvolňovat“. V tomto případě je nejčastěji skloňováno se zmírňováním restriktivních či redukčních opatření, jež na nás vláda uvalila, kvůli ochráně před koronavirovou epidemií.

Na rozdíl od 70. a 80. let minulého století náš národ nyní čeká jako na smilování na „normalizaci“, tedy na stav, kdy už zase budou všichni a všechno normální. Ačkoliv ale už to prý nikdy nebude jako dřív, já přesto věřím, že se tak stane.