Do stavů zoufalství propadají především ti, jimž v takzvaném lockdownu, neboli česky řečeno uzávěře, skončila také obživa. Doplácejí na něj zejména živnostníci, podnikatelé ve službách, hostinští, prodejci, hoteliéři, lidé působící v cestovním ruchu a další profese, postižené tím, že jim stát z důvodu utlumení covidové epidemie uzavřel provozovny.

Jejich rozčarování se nelze divit, protože právě tyto příjmové skupiny obyvatel zůstaly zcela závislé na kompenzacích od státu. Těch se řadě z nich už dlouhé měsíce buďto nedostává, anebo jsou pro ně tyto dávky prostě nedostačující.

Covidové oddělení jednotky intenzivní péče v trutnovské nemocnici.
Nakažených covidem v Česku znovu přibylo. Stoupl i počet hospitalizovaných

Právě tito naštvaní lidé, spolu se svými sympatizanty, se hrnou do ulic, aby svou nespokojenost otevřeně demonstrovali.

Můžeme se divit tomu, že jich na náměstí přijdou tisíce, namísto povolené stovky?

Můžeme se divit, že při tom nehodlají dodržovat rozestupy?

Můžeme se divit, když právě nenasazením roušek dávají najevo svůj protest?

Nejspíš můžeme, ale to je asi jediné, co se s tím dá dělat, pokud tedy nejsme jedněmi z těch, kteří s prázdnou peněženkou zrovna protestují na zaplněném náměstí.