Není snadné cestovat na dovolenou po tuzemských komunikacích. Přesuny plné výluk na Moravě i v Čechách jsem v uplynulých dnech zakusil na vlastní kůži.

Určitě tak nejsem sám, kdo se kvůli tomu dostal do kolon, nabral zpoždění a nelibě nesl extrémní množství objížděk a zpomalení, jež práce na silnicích i na dráze aktuálně znepříjemňují život řidičům aut, autobusů, vlakových souprav a cestujícím v nich.

Zatímco na nucenou redukovanou jízdu řadou úseků D1 už si mnozí z nás zvykli, za velkou zkoušku trpělivosti účastníků silničního provozu lze považovat přesun po objízdné trase z důvodů oprav průtahu Kunovic.

Testem kvality nervů je pak aktuální cestování po železnici, a to nejen na trase Přerov – Břeclav, ale také rychlíky mezi Uherským Hradištěm a Prahou, nebo Vindobona expresem z Brna.

Jakmile utrmácený uživatel tuzemského systému dopravních komunikací doputuje například do našeho hlavního města, s hrůzou zjistí, že konec jeho cestovatelských strastí ještě zdaleka nenastal.

Ve snaze dopravit se z hlavního nádraží na letiště Václava Havla, nechápavě pozoruje existenci desítek uzávěr, stavebních zátarasů a zablokovaných průjezdů, které řidiče MHD v Praze nutí krkolomně kličkovat ulicemi.

Je mi jasné, že se nám stavební úpravy silnic ani železničních tratí vyhnout nemůžou, jen si kladu otázku, zdali je opravdu nutné, kumulovat všechny tyto rekonstrukce do nejfrekventovanějšího období v roce.