Na mysli mám třeba, jak odpůrcům rasismu ve Velké Británii vadí už i tamní medaile s archandělem Michaelem, která prý připomíná smrt Floyda, ale také posprejovaný památník bývalého britského premiéra Winstona Churchilla v Praze, jejž neznámý vandal poškodil nápisem: „Byl rasista, Black Lives Matter“.

Pravda, někdo by mohl říct, že jde o extrémní projevy svobody slova či shromažďování, všechno má ale své meze. Jak řekl John Stuart Mill, svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Nicméně, dějiny lidstva jsou plné „bouřlivého kvasu“ v podobě divokých reakcí na nespravedlnost a ve vlnách se podobné situace napříč historií opakují.

Jako bychom se, generace po generaci, nedokázali poučit. Zkušenost je však nepřenositelná, což je bohužel smutné konstatování, které druh homo sapiens tlačí do situací, při nichž si svá škobrtnutí opakuje pořád dokola.

V případě excesů souvisejících s protirasistickou mánií nejde však podle mě o škobrtnutí ledajaké, nýbrž o zcela nepřijatelné reakce, proti kterým je důležité se už konečně začít hlasitě vymezovat, než nám všem přerostou přes hlavu.