Vypadalo to, jakoby si počasí vybralo za všechny předchozí slunečné ročníky svůj dešťový deficit. Bylo mi líto především krojovaných, kteří s pláštěnkami i bez nich prchali po absolvování průvodu promočení do aut a autobusů, nedočkavě vyhlížejíc zázemí suchého domova.

O to větší uznání jsem pociťoval vůči těm, kteří po deštivém pochodu pokračovali dál v oslavě národopisu na desítkách míst po celém městě. Díky nim Uherské Hradiště v sobotu žilo hudbou a zpěvem až do pozdních nočních hodin, doslova jakoby se nechumelilo.

Také proto tato oblíbená akce neztratila nic ze svého věhlasu a její aktéři se už určitě těší na její příští, 18. pokračování…