Kyvadlo osudu se před pár dny vychýlilo v neprospěch Arménů žijících v neklidné částí Malého Kavkazu, v Náhorním Karabachu. Zatímco v roce 1994 ve válce o tuto hornatou enklávu s Ázerbájdžánem zvítězili a odejít z ní musely do Baku a okolí statisíce Ázerů, o 29 let později, a odehrálo se to před pár dny, Ázerové vyválčili toto území zpátky a na pochodu z rodného Karabachu do Arménie jsou naopak tisíce etnických Arménů.

Ti totiž nevěří Ázerbájdžánskému prezidentovi Alijevovi, že jim zajistí bezpečí. Kolony arménských aut se s nejnutnějšími osobními věcmi pomalu sunou soutěskami horské silnice z karabašské metropole Stěpanakert Lačinským koridorem směrem k příhraničnímu arménskému městu Goris.

Je to přesně rok, co jsme spolu s kamarádem a kolegou novinářem Martinem Nevyjelem a naším společným přítelem, rodákem z Náhorního Karabachu Ašotem Arakeljanem, kolem Goris projížděli.

Už tehdy byly výpadovky směrem do Náhorního Karabachu uzavřeny a hlídaly je patroly arménských vojáků.

Ašot se tehdy jen smutně díval tím směrem s vědomím, že do své rodné vesnice Nngi nedaleko Stěpanakertu už nikdy nebude moct přijet.


Zástupci Deníku navštívili v Jerevanu redakci měsíčníku Hlas Arménie. Zleva Ašot Arakeljan, Pavel Bohun, Abgar Apinyan a Martin Nevyjel.Zástupci Deníku navštívili v Jerevanu redakci měsíčníku Hlas Arménie. Zleva Ašot Arakeljan, Pavel Bohun, Abgar Apinyan a Martin Nevyjel.Zdroj: Deník/VLP Externista

Dnes se Goris stalo čelní nárazníkovou zónou pro arménské běžence. Arménský premiér Nikola Pašinjan prohlásil, že všechny karabašské Armény Arménie přijme. Žilo jich tam 120 tisíc.

„Je to už čtvrtá válka, kterou zažívám. Můj manžel zemřel v roce 1994. Bylo mu třicet let. Žijeme prokletý život,“ řekla do televizních kamer arménská běženkyně Narine Šakarjanová…

Arménie je první země na světě, kde se křesťanská víra stala národním náboženstvím. Nejen z tohoto důvodu bychom jí měli pomoct. Organizace Člověk v tísni vyhlásila sbírku SOS Arménie.

Tato organizace má v Arménii stálou misi od roku 2003, ale první humanitární pomoc tam poskytovala už po zemětřesení v roce 1988. Dnes chtějí lidem poskytovat vodu, jídlo, poukázky na nákupy, matrace a deky nebo oblečení, pomáhat s vybavením ubytovacích center a poskytovat další humanitární pomoc. Kdo jiný by měl Arménům pomoct než také my, obyvatelé malé země v srdci Evropy, stojící na křesťanských hodnotách.