Letos je tomu 26 let od chvíle, kdy význam tohoto období potvrdili také odborníci na jazyk český. Až do roku 1993 se totiž psaly názvy svátků jako vánoce a velikonoce s malým počátečním písmenem. Nová pravidla jazyku českého z roku 1993 však kodifikovala psaní těchto svátků s velkým písmenem, tedy Vánoce a Velikonoce.

Důvodem je, dle vysvětlení jazyka znalců, významné postavení těchto svátků v naší kultuře, která v sobě nese křesťanské kořeny.
Podle průzkumu agentury STEM z roku 2018 ale jen čtvrtina občanů ČR (25 %) uvádí, že je věřící. Více než třetina dotázaných (35 %) se nepovažuje za nábožensky založené a necelá třetina (31 %) uvádí, že je ateisty.

Je tedy správně, hlásit se k našim historickým prazákladům, přestože se dnes obyvatelé České republiky většinou za křesťany nepovažují? Dokázat odpovědět na tuto otázku by si měl umět každý dospělý Čech, Moravan či Slezan. Z mého pohledu není o čem spekulovat.

Tak jako kapitán lodi se v bouři spoléhá na kotvu, i pro nás, poutníky oceánem času, je dobré mít jistotu v tom, kdo jsme a odkud jdeme. Za mě tedy, je spolehlivou odpovědí na toto dilema křesťanský původ, který nám naši předkové dali do vínku.Napište zprávu