Pondělní zahajovací proslovy před shromážděným žactvem se snažily tvářit shovívavě i proto, že na chování školáků byly v post prázdninovém období patrné stopy melancholie.

Jednoho zahajovacího ceremoniálu jsem se v pondělí osobně zúčastnil také já.

V atriu Základní školy Sportovní v Uherském Hradišti jsem měl možnost vnímat velkou pohodu plynoucí z neformálnosti setkání školáků, pedagogů i tamních absolventů, kteří dorazili přivítat prvňáky.

Nedalo mi to a v duchu jsem podlehl srovnávání se vzpomínkami na zahajování školního roku ze sklonku 70. let minulého století.

Ta jsem tehdy spolu s ostatními zažíval na dvoře základní školy v Dolním Němčí, kde jsme, sešikováni do třídních formací, museli poslouchat ideologicky zabarvený referát soudruha ředitele.

Ten se v něm zpravidla nezapomněl zmínit o vyspělosti socialistického školství, i o tom, že už soudruh Lenin věděl, jak je důležité učit se, učit se, učit se.

Svůj proslov pak Vlastimil Novák vypointoval tradičním klišé o hrozbě imperialistického nebezpečí Západu a Spojených států, jemuž čelit můžeme napomoct i my všichni školou povinní, a to kvalitním vzděláváním.

Co na to říct? Snad jen to, že onu bezstarostnou pohodu dnešním školákům závidím.