Zdravý selský rozum se svou průkazností, neoddiskutovatelností a srozumitelností dostává na frak prostřednictvím paragrafů, podezřele, více než je zdrávo zakroucených.

Navrch rafinovaně získávají snahy relativizovat historii i události a děje kolem nás.

Pilíře názorů a úsudků po tisíce let respektované našimi předky často dnešní doba zavrhuje. Začíná převládat názorové tápání a nejistota, vycházející ze zpochybňování čehokoliv prostřednictvím konspiračních teorií, které lidské přesvědčení nahlodávají…

Najednou jako by přestávaly platit konstanty, o něž opřeny „drápaly“ se generace z propastí krvavé minulosti, aby nám umožnily život v lepší současnosti. A jaký vděk jim za to do hlubin času posílají mnozí jejich rozmazlení potomci?
Víře v Boha svých pradědů se vysmívají.

Nic jim neříká Naděje, díky níž se jejich předkům dařilo překonávat ta nejhorší příkoří.

A Láska? Kdo by dnes na něco takového věřil, odfrknou s úsměškem…

Kráčejíc za vábivou melodií pomyslné Krysařovy píšťalky tak netuší, do jaké budoucnosti je jejich vlastní zaslepenost odvádí.