Od pradávna jsme úrodný kraj. To byl důvod, proč se zde naši předci usadili. Staletí jsme se o sebe uměli postarat sami. Umíme to i dnes?

Před padesáti lety se každý snažil vypěstovat doma maximum. Záhumenka s bramborami byla povinnost. Kdo neměl svůj řádek mrkve a rajčat, tak jej zásobovali rodiče či prarodiče.

Se sametovou revolucí přišel zlom. Pryč se vším domácím, jako by znělo snad odevšud. Vždyť je to tak „nezápaďácké". A hurá do supermarketů. Záhumenky během pár let zarostly trávou, případně na nich hospodaří větší družstva.

A nyní nastal další kotrmelec. Je to návrat ke kořenům, chtělo by se říci. Ale nejsem si tím vůbec tak jistý. Znovu objevujeme kouzlo domácích potravin. Někdo kvůli chuti, jiný kvůli zdraví, další kvůli penězům. A my zase měníme směr. Kdo si nepěstuje doma, vyráží aspoň na hit posledních let farmářské trhy.

Jsou to skoky z extrému do extrému. Přitom stačí jen přemýšlet a nesnažit se za každou cenu být „trendy". Domácí zelenina je sice paráda, ale bez supermarketů se dnešní společnost také neobejde. Všeho s mírou, chce se mi zopakovat okřídlenou frázi. A hlavně s rozumem, dodávám.