Už po cestě z Hradiště jsem ženě přesně vyprávěl, odkud Napoleon řídil bitvu, kde nocovala vojska ruského cara, odkud útočili Prusové či jak geniální stratég Napoleon musel být, když takto využil terén. Myslím, že ji to moc nebavilo, ale trpělivě mi naslouchala. Do Brna totiž jezdíme často a podobná napoleonská přednáška přichází na řadu pravidelně. Tentokrát jsem však nemířil do Brna, nýbrž na prostranství, kde se po dvou set letech mělo konat největší shromáždění napoleonských vojáků. Abych se vyhnul zácpám, tak jsem to vzal zkratkou. Byl jsem přesvědčen, že lokalitu dokonale znám. Během následující hodiny jsem projel vesničky a místa, o kterých neměl tušení Napoleon ani já. Kdesi vdáli jsme pozorovali dým z už dávno probíhající bitvy. A já v autě bloudil někde pod Mohylou míru. Dorazil jsem až na defilé. Neviděl jsem ani výstřel. Ano, prostě jsem ono místo bitvy, kolem něhož léta jezdím, našel kvůli zkratce až po dvou hodinách. Takže čekám na třísetleté výročí bitvy…

Související článek Zámek Ořechov obsadí Napoleonovi vojáci