Lidem pracujícím za minimální mzdu pětisetkoruna sice trochu pomůže, ale rozhodně je nenamotivuje k vyšším výkonům. A už vůbec nepřinutí dlouhodobě nezaměstnané, aby hromadně vyrazili do práce. Osobně znám hned několik „nepřizpůsobivých" rodin, které pravidelně získávají od státu sumu kolem dvaceti tisíc korun. Bez práce! Peníze dostávají měsíčně, včas a přímo na konto!
Jaký tedy bude efekt pětisetkoruny? Co myslíte, páni úředníci? Žádný. Respektive asi takový, jako mělo skokové zvýšení platu učitelů, kterým se ještě nedávno pyšnil exministr Dobeš. Začínající kantor po ministerském zásahu dostane přibližně 20 000 korun. Exministr tvrdil, že toto rozhodnutí přiláká do škol nebývalou vlnu mladých mužů. A efekt? Z nedávného průzkumu mezi řediteli škol vyplynulo, že k žádnému přílivu nedošlo.
Ona totiž motivace skutečně musí být motivační. Státní moloch by se už jednou měl podívat do soukromého sektoru, jak funguje opravdová motivace. Vymýšlet vymyšlené je ztráta času. Motivuje se odměnou za výkon, motivuje se možností seberealizace, motivuje se i dobrým slovem. A nejvíce se motivuje příkladem. A právě posledně jmenovaný druh motivace zejména ve státní sféře zásadně postrádám. Jen těžce hledám úředníky, ministerské nohsledy či asistenty všemožných odborů, kteří by mohli jít motivačním příkladem. Ale kdyby dělali za 8500, tak by to třeba vypadalo jinak.
