Divadelní kritik J. P. Kříž mě při pohledu na krizi ve Slováckém divadle upozornil, že jde teprve o začátek velké krize společenské, která právě s koncem té koronavirové začíná.

„Bude to velké zemětřesení zejména pro kulturu,“ napsal mi po eskalaci situace na hradišťské divadelní scéně, v reakci na to, že z ní muselo dobrovolně nedobrovolně odejít sedm plnoúvazkových herců a hereček.

A nejspíš měl pravdu jestli bohužel, nebo bohudík, to ukáže čas. Nicméně symptomy změn se začínají projevovat už dnes. Při návštěvách obcí a debatách s lidmi cítím obavy z toho, co po odchodu epidemie zbude z vesnické kultury, nakolik se obnoví tradice a zaužívané společenské rituály, co nám ze sociálních kontaktů zbude po tom, až covid nebude…

Mohu se mýlit, ale přesto si myslím, že v některých ohledech může dojít i k obrodě společnosti. Myslím si například, že naše národní tradice už v minulosti zažily daleko horší pohromy a my jsme jimi podepřeni doputovali až do dnešních dnů.

Vítr změn se sice opět zvedá, ale rozhodně bychom se jich neměli bát s předstihem…