Svědky proměny svého okolí jsme bez přestání. Jak stárneme, svět kolem nás pozvolna mizí a nahrazují jej artefakty přítomnosti. Nová doba přináší nové prostředí i nové horizonty. To je život. Ale vysvětlujte to těm sentimentálnějším z nás. Jsou obrazy našeho okolí, které máme spojené s rodným krajem, domovinou a už od dětství si je schraňujeme v sobě jako neoddělitelnou část sebe sama.

Podobně to mají mnozí Hradišťané, součástí jejichž životů se staly obrysy pivovarských budov v Jarošově, vypínající se k obloze a hrdě se hlásící k pivovarnickému cechu. Tři století se na úpatí Rochusu u řeky Moravy tyčí tento nejvýraznější symbol Jarošova. Jako dlouhá nit povědomí se mlčenlivě táhne generacemi místních patriotů. V roce 1994 jej proslavila kapela Argema, když se její píseň Jarošovský pivovar stala celorepublikovým hitem.

Díky němu celý národ ví, co má pro Hradišťany a zejména ty z Jarošova cenu zlata. Letos ale nadešel čas, kdy zdi starého pivovarského areálu válcuje svými demoličními bagry a buldozery nová doba. A tak jako každá nová doba, je i ta současná nesmlouvavou likvidátorkou všeho, co se rozpadá v troskách, a co je archaizující připomínkou všeho přestárlého. Zažívají to všechny generace a nevyhne se to ani těm, kdo přijdou po nás.

Také se dočkají toho, že mnohé symboly jejich světa buldozery prostě jen odhrnou na smetiště dějin…