Co jsme to za země, kde si do vlastoručně vypiplané a dle svého nejlepšího uvážení provozované hospody nemůžete vybrat personál podle svých představ?

Jan Dobiáš, českobudějovický majitel jedné z tamních restaurací, musel za inzerát, v němž na dveřích do svého podniku poptává číšnici (nikoliv číšníka), zaplatit 20 tisíc korun pokuty za údajnou diskriminaci mužské populace, která by se tím mohla cítit uražena.

Co jsou to za předpisy, vyhlášky, ustanovení, jejichž vynucováním se naše přirozenost stává protiprávní? Kam se asi můžeme dopracovat s na hlavu postavenými móresy z pera lobistů a jiných účelových našeptávačů zákonodárcům?

Co jsme to za lidi, necháváme-li se dobrovolně mrskat zfušovanými nařízeními, deformujícími naši každodennost až do absurdních rozměrů?

Co jsme to za civilizaci, když ve jménu předpojatého srabáctví sami sobě závazně poroučíme řídit se pravidly, která přijímáme i proto, abychom náhodou nenarušili svou snahu o férovou pseudovyváženost všeho se vším?

Hrůzou z toho, abychom se kohokoliv náhodou nějak nedotkli, měníme ustálené obyčeje našich předků. Minulosti jsme začali brát její skutečnou tvář jen proto, aby neurážela potrefené husy v přítomnosti. Jisti si proto můžeme být tím, že nám za to všechno v budoucnu naši vnuci určitě nepoděkují…