Mimo to, se však děje řada závažnějších událostí, které poněkud rázněji hýbou současnými zpravodajskými vodami kolem nás. Ano, je to třeba migrační exodus lidí z Afriky a Dálného východu do Evropy a s ním související diskuze o tom, jaký prostor by náš z části již ateistický kontinent, nicméně vybudovaný na křesťanských základech, měl nabídnout jinověrcům, byť k nám prchajících před válečnými hrůzami či chudobou.

V této souvislosti se mi osobně příliš nezamlouvá například to, aby měli cizinci právo v České republice budovat místní sdružení pro obhajobu svých vlastních zájmů, nebo aby si mohli zakládat vlastní odbory, či dokonce aby mohli volit v místních volbách. No a přesně tak to stojí v dokumentu s názvem Úmluva o účasti cizinců na veřejném životě na místní úrovni, kterou ČR ratifikovala. Brzy se tak může ukázat, nakolik nová práva cizinců urychlí nebo naopak zpomalí naši cestu k ještě humánnější společnosti. Zmiňovaná Úmluva totiž vejde v platnost už 1. listopadu letošního roku.