Jedním z těch, kdo to neměl lehké ani v mládí, ani v pozdějším věku a už víc než pět desetiletí se potýká zejména se zdravotními potížemi, je můj o pár let starší kamarád z dětství, Dolněmčan Jenda.

Poté, co mu zemřeli rodiče, našel druhý domov ve Vincentinu na Velehradě v Domově pro osoby se zdravotním postižením. Už jako malý kluk byl náruživým sportovním příznivcem, jenž ze všeho nejvíc miloval hokej a fotbal.

Jenda je dodnes velkým vyznavačem sportu a přesto, že je upoután na invalidní vozík, fandí s nadšením sobě odjakživa vlastním.
V těchto dnech se už těší na mistrovství světa v ledním hokeji na Slovensku a připravuje se na turnaj ve hře Člověče, nezlob se, jehož se na Velehradě osobně už roky účastní.

Přeji zdárnou cestu soutěží Jendovi i naší hokejové reprezentaci. Úspěšného zdolání výzev jsou totiž schopni jen srdcaři a já věřím, že trenér Říha právě z nich sestavil náš aktuální národní hokejový tým. Jisté je, že počítat může s podporou tisíců srdcařských fandů, takových, jako je můj kamarád Jenda.