Těsně po srážce k místu totiž přijížděla trojice zdravotnických záchranářů z Uherskohradišťska, kteří právě cestovali ze záchranářského školení v Praze. Ani na vteřinu nezaváhali a lidi zraněné při nehodě pomáhali spolu s dalšími účastníky události přesouvat od planoucích aut do bezpečí.
Shodou okolností, vrženi přímo do dramatického dění, měli možnost v předstihu před příjezdem hasičů na vlastní kůži pocítit sílu ohnivého živlu a z toho pramenícího ohrožení vlastních životů. Nakonec přiznali, že při pohybu mezi hořícími vraky aut zažívali také pocit strachu.
Za hrdiny, se však podle svých slov nepovažují. Nejenže vyzdvihli především pomoc všech, kteří se do záchrany lidí u nehody zapojili, promluvili také o zkušenosti, o které naše společnost není zvyklá tak často slýchat.
Totiž, že se setkali s ohromující nesobeckou kolektivní pomocí osádek aut, které byly na blízku.
Z mého pohledu je nejdůležitější to, že se na místě tragédie našlo hned několik lidí, kteří za riskantních a nebezpečných okolností poskytli potřebným nezištnou pomoc.