Ano, doslova na dosah jsme měli reálnou podobu fiktivní železné opony, v níž však už přibývalo trhlin. Drobnou částí oné rozsáhlé trhlinové sítě byl v té době se šířící vtip o chlapečkovi stojícím u hraničního plotu, který jsem tam přátelům povyprávěl. Je to o tom, jak se hoch spolu s tatínkem dívá skrze ostnatý drát a táže se ho, kdo že to za tím plotem je. No a otec mu odpoví: „Za tím ostnatým drátem chlapče, jsme my." Pobaveně jsme se anekdotě zasmáli a usínali s představami, jaké by to asi bylo, žít ve světě bez hraničních bariér. Ani největší optimisty tehdy nenapadlo, že železná opona do konce roku 1989 definitivně zmizí a pochopitelně jsme nemohli mít tušení ani o tom, že čtvrtstoletí poté, se budeme dožadovat o zpětné instalace hraničních zátarasů. Ne však proto, aby z naší republiky neprchali lidé na Západ, nýbrž kvůli tomu, aby nás ostnatý drát ochránil před nelegálně do Evropy se valícími běženci z Východu. Už zítra zakončí svou návštěvu jihu Moravy prezident republiky Miloš Zeman. V plánu má také setkání na česko-rakouské hranici s hraničními hlídkami. Kdoví, zdali se z jejich úst doslechne to, co na stejném místě po čtyřicet let sveřepě prohlašovali socialističtí pohraničníci: „Neprojdou!"