V Nedakonicích mě o první lednovém víkendu uchvátila největší výstava sběratelských panenek na Moravě, kterými se tu pochlubila polešovická Monika Chmelařová, zatímco v sobotu jsem mohl v Huštěnovicích obdivovat skvosty v podobě historických dětských a loutkových kočárků, dobových panenek a hraček Marie Václavínkové z Otrokovic.

Při obou výstavách jsem si láskyplně zavzpomínal na svá dětská léta, kdy mou jedinou starostí bylo nepřinést ze školy čtyřku nebo pětku, aby mně rodiče nedali „zaracha" a já mohl jít za stupavskými kamarády. Musím přiznat, že hraček jsem měl poskrovnu, ostatně před šedesáti lety jich ani moc nebylo, ale s kaučukovými panenkami své sestry jsem si občas pohrál. Dodnes si myslím, že každá dívenka, ale i kluk, by měli alespoň jednu panenku nebo hračku z dětství vlastnit a dál je předávat svému pokolení. Ač už jsem dávno vyrostl z dětských kalhot, mám doma pár takových hraček. S nimi si pohráli naši kluci i vnuci. A mně stále připomínají moje dětství.

Související Kočárky, panenky a hračky ve víru doby