Měřítkem významu včelstev není jen snůška medu, o níž jsem v minulých dnech se včelaři hovořil. Oni dokonce sami tvrdí, že produkty, které chovem včel získávají, jsou jen menší částí toho, co včely dokáží udělat. Jejich význam oceňují především zemědělci, zahrádkáři či pěstitelé ovoce. Včela medonosná je totiž jediným chovným opylovačem. Zisk z opylovací činnosti včel je asi mnohonásobně větší, než zisk z produkce medu, vosku, pylu, propolisu a mateří kašičky. Chovem včel přispívají včelaři přírodě k oplodnění mnoha druhů rostlin, a tím pádem i k zemědělské kultuře. Když jsem jednomu zkušenému včelaři položil otázku, co by se stalo, kdyby bzukot včel z naší přírody vymizel, odpověděl: „Albert Einstein jednou řekl, že až vymřou včely, lidstvo je přežije o čtyři roky.“
Je celkem příznačné, že úvodní slavnou větu, kterou včelaři tak rádi říkají novinářům, pravděpodobně Einstein nikdy nevyřkl. Nevadí. Ostatně, obavy z budoucnosti má skoro každý. Važme si tedy práce včelařů i tajemných mikrokosmů včel. Kde jsou včely, je i zdravá příroda a kde je zdravá příroda, jsou i zdraví lidé.
