Přesto však výkony šneků v těchto úvodních zápasech příjemně překvapily a zároveň ukázaly, že soupeři to nebudou mít s Kunovicemi až tak snadné. Vždyť prohra se čtvrtým týmem loňské ligy Tempem Praha o jediný bod nebo i prohra s Havlíčkovým Brodem v poměru 1:3 naznačily, že boje o záchranu nemusí být utopií. Trenér Milan Zedník proto mohl být s výkony svého celku i přes čtyři prohry spokojený. A také byl.

O mnoho menší spokojenost však po víkendu panuje v Uherském Hradišti z výsledků fotbalistů 1. FC Slovácko. Trenér Leoš Kalvoda totiž zase přijel bez boda. Porážku si mužstvo dovezlo tentokrát z Čáslavi, která na jaře doma zatím všechny své zápasy prohrála. Po nedělním utkání se však překvapivě radovala z vítězství. Mužstvo Slovácka v sedmi jarních zápasech získalo pod vedením trenéra Kalvody pouhých šest bodů. Ve stejných sedmi podzimních zápasech, ale pod taktovkou Pavla Malury vybojovalo Slovácko bodů 14. Co k tomu dodat? Pokud by Slovácko stejného zisku dosáhlo i na jaře, mohlo s pětibodovým náskokem vesele vládnout druholigovému pelotonu. Zdá se tak, že vyhazov trenéra Malury nebyl tím správným krokem a vedení Slovácka by mělo nejen uznat svou chybu, ale hlavně začít rychle jednat, dokud je ještě čas. Je však otázkou, zda avizovaný zájem vedení o postup do první ligy byl skutečný, anebo to byla jen líbivá hra se slovy. Zatím postupová šance ještě žije, jen je ji třeba co nejdříve nakrmit druholigovými body, neboť současná dieta jí vůbec nesvědčí. Velká příležitost se nabízí již tuto sobotu, kdy fotbalisté Slovácka přivítají na svém stadionu celek Jihlavy.

Zatím jedinou radostí všech fanouškům Slovácka se tak alespoň stala kniha „Dáme góla dáme“. Ano, je to krásná kniha mapující historii fotbalu Starého Města a Uherského Hradiště. Jak říká generální manažerka 1. FC Slovácko Marcela Mrázková, jedná se o knihu nadčasovou, která si své příznivce najde vždycky. Všude je slyšet jen samá slova chvály a všichni nad touto knihou jásají. I já jsem nad ní jásal a stále ještě jásám. Přesto však mám k tomuto vydání jednu připomínku. Když jsem si přečetl seznam autorů, kteří se na této knize podíleli, tak mi mezi nimi scházelo jméno Jaroslava Hastíka. A protože vím, kolik času této knize věnoval a kolik stránek v této knize je z jeho pera, jsem velmi překvapený, že vydavatelé na něj nějak zapomněli. Stejně tak jako jej zapomněli přizvat na slavnostní křest této knihy. Možná to považovali za své vítězství, jenže i některá vítězství jsou vlastně porážky. Ale co už včíl. Včíl už nic. Je třeba se jen smířit s tím, že to tak někdy nejen v Čechách, ale i na Moravě chodí.

Vojtěch Johaník