Ale Mezinárodní den dětí? O čem vlastně toho dne přemýšlet? Není to svátek jenom jednoho, toho našeho dítěte. Je to svátek všech dětí na celém světě. Před šedesáti lety o něm rozhodla Světová demokratická federace žen. Nejen v naší vlasti, ale v celé řadě zemí přerostl tento svátek v pravou oslavu dětské radosti.
I letos ji dopřávají dětem snad ve všech rodinách, vesnicích a městech na Slovácku. Někde uspořádali pro tu dětskou drobotinu oslavy s několikadenním předstihem, jinde o uplynulém víkendu, někde se na ni kluci a holky teprve těší. Kolik je ale v tom našem kulatém světě dětí, které vůbec nevědí, že takový svátek mají, že v zemích, kde vládne klid a mír, je to pro klučičí a holčičí drobotinu den radosti a veselí. Na naší planetě jsou přece stále místa, v nichž se hlad a bída nevyhýbá právě dětem, pro které hezké oblečení, knihy a hračky nejsou zdaleka samozřejmostí, kde péče o ně a snaha o prosazení jejich práv jsou stále pošlapávány. Moc smutný je pohled na hrob dítěte, které zabila střepina bomby nebo kulka ze samopalu nebo kulometu.
Je třeba si ale také přiznat, že i u nás jsou děti, jejichž pohledy předčasně zesmutní a stávají se nechápavými, když se jejich rodiče, často pro hloupost a chvilkové nesnáze rozcházejí a hádají se o ně, předávají si je jako kus majetku, neživé hmoty. Pro většinu dospělých jsou ale děti jejich radostí, smyslem života i budoucnosti světa. Jen si sedněte v parku na lavičku a pozorně sledujte maminky a tatínky s barevnou paletou kočárků, v nichž mají to svoje robátko. Ono je pro ně tím nejhezčím a nejmilejším na celém světě. Ostatně, tak si to myslí každý z nás rodičů i prarodičů, co svět světem stojí. Pro děti jsme to my, dospělí, kdo jim určuje cestu ke štěstí nebo ke smutku. V dětech je stále živé tajemství i naděje pokračování lidského rodu. Jedině v dětech je záruka všech životů příštích. Popřejme tedy dětem u příležitosti jejich svátku na té jejich životní cestě mnoho zdraví a úspěchů.
Zdeněk Skalička
