Tohle období před maturitami není pro studenty vůbec lehké. Po takzvaném „svatém týdnu“ bude podle některých z nich maturita zkouška nervů, pro jiné strach, dřina, ale také legrace.

Jsou totiž studenti, které humor nepřejde ani před zkušební komisí. Vyprávěl mi jeden středoškolský kantor o studentu- -vtipálkovi, který se po vytažení otázek obrátil na komisi s dotazem, zda jsou vylosovaná čísla skutečně platná. Reakce zkoušejících komisařů na tento žertík byla zprvu znekliňující, ale když je posléze student překvapil velmi dobrými znalostmi ze všech maturitních předmětů, a že si ho komise řádně „proklepla“, s chutí se jeho neobvyklému dotazu zasmála. Podle sdělení kantora je dnes bývalý vtipný maturant úspěšným autorem anekdot v jednom humoristickém časopise.
V životě každého z nás se čas od času dostaví hodiny pravdy, kdy musíme dokázat, jací jsme, co je v nás. V těchto dnech došlo na maturanty, jejich čas je zde. A s maturitami i hodnocení oněch dlouhých čtyř let, které bylo nutno překonat ne sice přes devatery hory a devatery řeky, ale především vlastní pílí a snahou. Maturitou něco končí a něco také začíná. Studentům, ale i jejich rodičům. Je to takový koktejl, trochu neobvyklý. Trošku smutku, radosti, nedočkavosti, hodně touhy urychlit čas, aby už už bylo po maturitách… Ale jakápak by to byla rodost, kdyby jí nepředcházela úzkost? Co by to bylo za vítězství, o němž bychom ani na chvíli před jeho dosažením nezapochybovali? Uvolnění přece nemůže nastat tam, kde neexistovalo napětí.

Teprve až po letech poznají ti dnešní maturanti, že zkouška dospělosti, kterou skládali, byla jenom hrou na opravdové zkoušky. Ty velké i malé zkoušky na člověka v životě teprve čekají. V něm už nebude čas na předem připravené otázky a vypracované odpovědi, na „svatý týden“ a na taháky. Po ruce nebude ani učitel, který by alespoň nakousl odpověď. V tom opravdovém životě musí přijít na každou otázku přímá odpověď.

Zdeněk Skalička