Otázky dotýkající se vládní reformy se přitom přenáší z kruhů nejvyšších až do luhů a hájů mezi řekou Moravou a karpatským hřebenem. O co jde? Jednoduše řečeno: o spravedlivé dělení peněz ze státní pokladny plynoucí. O to, aby občan Horní Dolní či oné mytické Máselné Lhoty nebyl pouhým otloukánkem, na kterém si státní kapsa spravuje díry jím nezpůsobené. Současný zákon o rozpočtovém určení daní je totiž nastaven tak, že na jednoho občana dostane české hlavní město 6 a půlkrát více peněz než obecní úřad na jednoho obyvatele malé obce Haluzice. Při vší úctě k potřebám pražské aglomerace se jedná o disproporci do očí bijící. A hle. V českých zemích se náhle najde řádka kurážných starostů, které přestává bavit pouhé poklonkování moci a začínají se bouřit. O to víc je potěšující, že hlas se ozývá z obcí, kde se v posledních letech opravdu snažili. Že nejde o povyk neschopných, ale naopak o protest těch, kteří něco skutečně dokázali. Sucholožský Petr Gazdík – starosta vesnice roku Zlínského kraje – budiž toho důkazem.

Situace, kdy 4 největší města (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň), ve kterých žije 20 procent obyvatel ČR, pobírají přes 55 procent daňových příjmů je alarmující. Orwellovská matematika upřednostňující pár vyvolených je v naší zemi prosazována již několikátým rokem a nezdá se, že by zde existovala politická vůle napravit ji. Lobby velkých sídel je mimořádně silné a za této situace je těžké někoho přesvědčit, že si žije nad poměry.

Situace, kdy Evropa solidárně dotuje chudší regiony a v ČR naopak malá sídla a chudé kraje dotují ty bohaté, je absurdní. Poslední kapka poháru zřejmě přetekla. V Praze se chystá diskutabilní projekt olympijských her za stamiliony a přitom lidem na českém a moravském venkově hrozí, že za pár let budou zakopávat na rozbitých chodnících. O investicích do kvalitního občanského zázemí ani nemluvě.

Vládní program obnovy venkova existuje již řadu let, ale jeho důsledná politická podpora neexistuje. A to přesto, že Česká republika patří k zemím s nejvyšším počtem venkovských sídel v Evropě. Pro zákonodárce námi zvolené je český venkov dlouhodobě okrajovým tématem. Jako by pozapomněli, že bez něj by náš národní jazyk a tedy národ samotný snad už ani neexistoval. Macešský přístup centrálních politiků k této problematice je zjevný. V době volání po radikálních reformách by se ovšem mělo na něj poukázat a pokusit se o zásadní systémové změny.

Zmínění starostové z jihovýchodní Moravy jsou jejich příslibem. Snad se k nim brzy přidá i pár poslanců, senátorů nebo hejtmanů. A nebo to opět skončí tak, že v rámci stranické disciplíny všichni sklopí zrak a okna sice teplého, ale poněkud vydýchaného pražského skleníku opět zůstanou uzavřena? Zda nad egoismem penězosprávců zvítězí rovnost pravidel a šancí ukáží příští měsíce. V sázce je nejen český venkov samotný, ale také zralost naší demokracie a politiky. A to na všech úrovních státní i veřejné správy.

Přečtěte si také:

Venkov má nového světce

Bude Lozi vládnout pražský primátor?

Obce boj s vládou vyhrály

Vesnice žalobu na vládu nestáhnou

Suchá Loz: radní schválili stažení žaloby na stát

Malé obce ženou stát k soudu ve Štrasburku

Lidé ze Suché Lozi hlasují o stížnosti na stát

Vesnice bojují se státem o peníze