A když se sejde sto třicet rodáků, jako tomu bylo v sobotu v Tučapech při příležitosti 880. výročí založení obce, je o čem povídat. Jak se rodná ves změnila, co dělají a jak žijí ti, kteří se rozprchli někdy až do vzdálených koutů naší vlasti. Ač se setkání tučapských rodáků konají každých deset let, což je pěkná tradice, kterou se nemůže hned tak nějaká obec či město na Uherskohradišťsku pochlubit, padne do nich vždycky i trochu smutku, když se na přátele může jen vzpomínat, protože opustili ten pozemský svět.
Tučapští rodáci se rádi vracejí do svého rodiště, o čemž svědčí i to, že v sobotu přijeli do místa, kde něco prožili. Obec pro ně připravila bohatý program. A v podvečer zněla při zábavě a tanci zvonivá hudba Mistříňanky. A nakonec i „pěkně zlehka, pomaloučku… a nikdy se nevrátí pohádka mládí“. Vrátila se. Rodáci v ní pobyli celou sobotu a možná i déle.
