Strůjcem zla jsem byl i já, jako autor, který si dovolil o nesouhlasném stanovisku informovat. Žijeme v demokratické společnosti a ta zaručuje i svobodu slova. Jsem tedy přesvědčený, že právo na názor má i odpůrce jinak hezkého tabla a také „kritici kritiků“.
Ovšem webová diskuze ukázala jedno docela výrazně. Netoleranci. Naštvaní autoři příspěvků dští síru na kritika tabla i na autora článku docela razantním způsobem. Osobně se domnívám, že většinu příspěvků umístili do diskuze studenti, kterých se tablo týká. Jisté je, že v tom případě si vzali vyznění článku příliš osobně. Skupince lidí, kteří navštívili redakci s výtkou vůči umístění tabla totiž nevadilo tablo samotné, nýbrž skutečnost, že se objevilo v blízkosti městské zeleně. To je velmi důležité, a dokonce klíčové, pochopit.
„Kdyby se tam objevila reklama na psí granule nebo plakáty s politickými hesly, tak nám to bude vadit také,“ potvrdili stěžovatelé v redakci. Zdvižené pěsti, které jim i autoru článku z webu hrozily, tudíž nebyly na místě. Umístění cedulí a letáků se prostě nemusí všem líbit. Stejně tak se najdou lidé, kterým se nemusí líbit tablo. Na tom nevidím nic nenormálního, ba naopak. A obviňování z ambicí, zbytečné bulvarizace tématu je právem každého z čtenářů. Nicméně noviny jsou od toho, aby informovaly. To, že jsme přinesli zprávu, že se iniciativa někomu nelíbí, vidím stále jako pozitivum. Prostor k vyjádření dostaly všechny strany a nakonec - vyšlo i najevo, že vzhled tabla je velmi zdařilý.
Právo na emoce máme jistě všichni. Tolerance k odlišnému názoru by ale měla být obecnou povinností.
