Ti, kteří si po čase uvědomili, že podivné předání daru chtěli radní posoudit jako dobrovolný akt, nenechali věci svému osudu a zahájili složité tažení proti údajnému morálnímu selhání tehdejších představitelů města. Jejich spor se totiž táhl zhruba od roku 1995. A jejich snažení bylo vyslyšeno. První vlaštovkou bylo vítězství jedné ze seniorek, které dal za pravdu soud. Poté, co současní radní dostali za povinnost dar vrátit této ženě, se rozhodli učinit stejně i v případě ostatních. K rozhodnutí ale potřebovali dlouhé roky. Po vyhraném soudu jedné ze stěžovatelek najednou mají jasno. „Paní, která zvítězila, ukázala ostatním argumenty, které vedly k vítězství, a tím i navrácení peněz. Radní dobře tuší, že podobným způsobem by se mohli zachovat i ostatní dárci a městští úředníci by museli peníze vrátit a ještě si možná připlatit za soudní výlohy,“ vysvětluje si obrat ke vstřícnosti radních jeden z regionálních politiků. Ať jsou důvody radních jakékoliv, zvolili přinejmenším moudrý postup. Možná trochu s křížkem po funuse, ale snaží se zachránit čest, a slovy regionálního politika, i pokladnu města. Ti, kdo si zaslouží obdiv, jsou bezpochyby senioři. Navzdory svým zdravotním a jiným problémům své úsilí nevzdali a kontroverzní chování bývalých „výběrčích“ darů neponechali osudu. Vlastními silami opět dokázali, že pověstné boží mlýny stále ještě melou…Nebáli se a dosáhli svého. Oni se stydět nemusí…