Jako vášnivý rybář chodím lovit na štěrk jen pár set metrů od červenobílých stožárů. Před několika lety mě na břehu zastihla bouřka. Běžná letní bouřka. Říkal jsem si, že těch pár mračen přečkám na břehu u udic. Nepřečkal jsem. Když do vysílačů, trčících mnoho metrů nade vše okolo, začaly bušit blesky, to jsem se přikrčil a s obavami vytrval. Když se však po úderech blesků začaly ozývat útržky slov, fofrem jsem sbalil udice a prchl do auta. V ten moment jsem si vzpomněl na všechny televizní reportáže, kdeže se to člověk před bouřkou nemá schovávat. Dodnes mi toto vyprávění řada kamarádů nevěří. Nevím, jestli je možné mít ze strachu slyšiny, ale já ta slova opravdu slyšel…