O Dušičkách je to ještě znásobené. Přijít na hřbitov za tmy je podle mě nádherná podívaná. Všude svítí svíčky a různé lucerničky…
A víte, kdo má z Dušiček ještě velkou radost? Děti. Aspoň za mých dětských let to tak bývalo. Už jsme se na to těšili měsíc dopředu, jak budeme moct beztrestně škrtat sirkama, prostě malí žháři. Radost z toho ale potom neměly maminky, když jim dítě přišlo domů s bundou pokapanou od vosku nebo, nedej bože, propálenou.
Dnes se ale mnohem více mezi dětmi rozšiřuje americký svátek Halloween. Ani ne tak koledování v kostýmech, které tam k tomuto svátku patří, ale spíše vyřezávání dýní. Stačí se podívat po různých vesnicích, kde lidé před domy vystavují vyřezávané strašáky z dýní nasvícené svíčkami.
Je to sice pěkné, ale říkám si, proč se nedržet našich domácích zvyků a importovat sem zahraniční. Cožpak nemáme dost svých, musíme se „opičit“ po jiných? Na jednu stranu si stěžujeme, že se sem tlačí různé kultury či náboženství, ale na druhé straně si je přebíráme dobrovolně sami. Asi bychom se měli rozhodnout, co vlastně chceme…
