Ne každý kluk či děvče mělo trpělivost a talent a taky důsledné rodiče, aby dokončilo cyklus a věnovalo se započatému směru dále na konzervatořích a vysokých uměleckých školách. Na druhou stranu je mnoho velmi úspěšných absolventů a skupin, kteří Uherské Hradiště proslavili doma i v zahraničí. A slavnostní koncert u příležitosti výročí …….. nádhera, bez komentáře.

Uherské Hradiště je právem nazýváno městem folkloru – Cifra, CMJČ, Hradišťan, Dolina, Harafica, Kunovjan a i okolní soubory vznikly a jsou naplňovány absolventy ZUŠ. Další skupina je nabíledni – dětská cimbálová muzika – čerstvý vítěz celonárodní soutěže ZUŠ. Myslím, že není mnoho úspěšnějších uměleckých škol v České republice. Tímto oslavným úvodem se chci dostat k meritu mého příspěvku. Navštěvoval jsem tehdy ještě Lidovou školu umění v Uherském Hradišti v letech 1971 až 1974 a byl jsem jedním z těch, kteří nevydrželi. V současné době na ZUŠku chodí moje děti. Když pro ně občas zajdu a kráčím po schodišti do I. patra, uvědomuji si, že po těch téměř třiceti letech se změnily akorát děti, výzdoba a učitelé. Jinak vše při starém. Učebny, kanceláře, minisál v přízemí, pavlače, sociální zázemí, chodby, fasáda – tady se tak trochu zastavil čas. Abych byl spravedlivý, jsou vyměněna okna. Srovnám-li to například se ZUŠ Veselí nad Moravou, kde mají učitelé i žáci prostorné učebny, nahrávací studio a moderní vybavení, rodiče prostor pro čekání, kde se mohou občerstvit, trochu Veselanům závidím.

Vím, že ZUŠ je krajské zařízení a budova patří městu, což je jakýsi rozpor, ale na druhou stranu stojí na významném místě Mariánského náměstí, výuku a práci v ní vykonávají lidé z Uherského Hradiště a okolí (cca 1700 žáků a 55 učitelů).

Nápady s rozdělením částí výuky do volných prostor uherskohradišťských základních škol nepovažuji za dobrý nápad a pro ZUŠ zcela nevhodný (přesuny žáků přes komunikace atd.). Asi nejvýhodnější by bylo umístění v areálu bývalé věznice v návaznosti na UMPRUM (velmi dobrá návaznost na autobusové nádraží, možnosti zřízení výstavních, popřípadě hudebních sálů).

Vím, že se mně dobře navrhuje a polemizuje, vše je o penězích a majetku, ale na druhou stranu i o vůli a snaze nedůstojné prostředí ZUŠ řešit. A to buď rozsáhlou opravou, nebo jinými vhodnými prostory. Prostředky se dají hledat jak v rozpočtech, tak i v operačních programech EU (revitalizace objektů, kultura, vzdělávání). Je to o tom určit si priority. Jistě je líbivější a populárnější postavit akvapark, avšak dlouhodobé a kvalitní vzdělávání a šlechtění dětí a mládeže ke kráse a všeobecnému rozhledu je z mého pohledu činnost záslužnější a smysluplnější. Nemám nic proti budování akvaparku, ale rád bych tímto apeloval za výrazné zlepšení podmínek pro práci pedagogů a žáků v uherskohradišťské ZUŠ. Určitě si to zaslouží za svoji sedmdesátiletou práci s mládeží.

Chtěl bych tímto moc poděkovat ZUŠce za její nebývalý přínos regionu, městu a hlavně našim dětem.

Pavel Dvořan