V zemědělských podnicích, ale i soukromým zemědělcům nadešel čas žní, čas nového chleba. Básník minulého století, který tak rád pozdvihl každé krásné slovo k oslavě zrání a sklizně „stříbrného žitka i pšeničky zlaté“, by dnes těžko hledal v tom žňovém dění žence s hrabicemi a ženy se srpy a hráběmi, jaké jsem viděl při sobotních jalubských dožínkách. Ani koní, zapřažených do vysoko naložené fůry obilí, by litovat nemusel. Pro svou písničku polní by musel hledat rým znějící pravidelným zvukem motorů a ověnčit práci kombajnérů, lidí na posklizňových linkách, traktoristů a další selské chasy. Ředitel Muzea Jana Amose Komenského v Brodě Pavel Popelka na jalubských dožínkách řekl, že chleba, který je nejdůležitější potravinou a základní jistotou, se v marketech nerodí. Chleba by si měl člověk vážit. Protože ten, kdo má zdraví, klid a chleba, ten má všechno, co je třeba.

Související články:

V Jalubí představili staré dožínkové obyčeje

Kněžpolští dožali a slavili v krojích