Díky své účasti v Nadaci O2 jsem se začal orientovat v nepřeberném množství charit, veřejně prospěšných společností a dobročinných organizací.

Urodilo se jich jako hub po dešti. O to větší bylo moje překvapení, když jsem ve středu mluvil se Štěpánkou Tománkovou, dlouholetou vedoucí Hradišťánku. „Chtěli jsme do zaplavených obcí v Čechách poslat nějakou pomoc, třeba Savo. Ale v Hradišti jsme nenašli nikoho, kdo by sbírku pořádal,“ říkala. To je divné, běželo mi hlavou, vždyť mezi desítkami žádostí, kterými jsem se letos v Nadaci O2 brodil, jich řada byla z Hradiště. A teď, když je třeba pomáhat, tak jako by se po dobročinných organizacích země slehla.

Vím, že kamion s pomocí do Čech vyslalo občanské sdružení Korunka včele s Veronikou Záhorskou. Korunka sbírala potřebný humanitární materiál ve vesnicích, přinesli jej lidé z Šumic, Záhorovic či Vlčnova.

Ale ať jsem se v uplynulých dvou dnech sebevíc pídil, tak v samotném Hradišti jsem žádnou organizaci, která by sbírku pořádala, neobjevil. „Uspořádáme koncert Hradišťánku a všechny vybrané peníze pošleme do postižené obce,“ uzavřela náš středeční rozhovor jasným stanoviskem Tománková. Aspoň, že ten Hradišťánek pomůže, když dobročinné organizace není vidět, říkal jsem si v duchu a myslel jsem, na co všechno jsem letos spolu s kolegy z nadace poslal peníze… Poučení pro příští rok.

Související články:

Cesta slovácké humanitární pomoci očima vlčnovského fotografa

Slovácko nezapomnělo, pomáhá zaplaveným Čechám