S vyplněnou žádostí o nový průkaz jsem úřednici podal i malou fotku. Když už jsem se zvedal, fotka doklouzala po desce stolu zpátky ke mně. Nepostaral se o to průvan, ale obsluha s připomínkou: „Na fotce se bohužel nesmíte smát. Musíte si nechat udělat jinou.“

To jsem skutečně nečekal. Měl jsem nutkání se zasmát, ale při pomyšlení na to, že i úsměv na fotce je zakázaný, jsem to raději „udržel“.

Venku jsem pak dumal nad tím, proč zrovna dobrá nálada našim byrokratům vadí. Má být snad záměrem lepší identifikace majitele průkazu? To asi stěží. Proč by se jinak mohli lidé fotit s brýlemi, když v budoucnu mohou nosit čočky? Proč by se mohli fotit namalovaní, když se v budoucnu malovat nemusejí. Proč by se mohli fotit se svými vlasy, když můžou v budoucnu změnit sestřih!

Paradoxem navíc je, že tu samou „usměvavou“ fotku mám už několik let na řidičském průkazu a nikdy s tím nebyl nejmenší problém.

Nu což, vyfotit se nechám znovu. Třeba tentokrát zkusím pro změnu nějaký rozesmutnělý výraz, který se bude zamlouvat více. Spíše než pár úšklebků bych ale tomu, kdo nařízení o „usměvavých“ snímcích zavedl, připomenul jedno staré rčení: „S úsměvem jde všechno líp.“