Od srážky mě naštěstí zatím pokaždé zachránilo prudké dupnutí na brzdu, přičemž svůj pozitivní vliv měla jednoznačně také přiměřená rychlost, kterou jsem v té chvíli, jakoby předvídavě, cestoval. Přestože však už vím, ve kterých místech v našem regionu mi můžou vpadnout vystrašená zvířata přímo pod kola, pocit nejistoty z nepříjemného překvapení mívám pokaždé. Opakovaně mi totiž srnčata křižují cestu například mezi Hlukem a Novým dvorem, jako by mi naznačovala, že tím, kdo se nakonec vždycky přizpůsobí, budu já. A tak tomu také je. Prostě s tím počítám téměř pokaždé, když se blížím k jejich stezce vedoucí napříč „naší“ asfaltovou autostrádou. Být při jízdě ve střehu se totiž tu a tam vyplatí.
Související článek: Srážek se zvířaty na Slovácku přibývá
