Musím přiznat, že už v té době to obyvatelé naší socialistické vlasti považovali spíše za trapné divadlo, přestože jich k volbám poctivě přicházelo na 99 procent! Málokdo (a mě nevyjímaje) si totiž hodlal komplikovat život tak „laciným gestem“, jakým byla neúčast u voleb poslanců do tehdejšího Národního shromáždění, s jedinou kandidátkou tzv. Národní fronty. Režim pak zpravidla zavařil všem, co volit nešli, neboť tím nahlas říkali to, o čem si zbytek národa dovolil jen klábosit v hospodských debatách.

Je zvláštní, že v současnosti jsou těmi odvážnějšími spíše ti, kteří volit přicházejí. Čemu se ale divit, když zákonodárný sbor během dvaceti demokratických let promrhal důvěru voličů, poukazujících především na zneužívání poslaneckých funkcí k zajištění jejich osobní budoucnosti. Přes své obavy, že k pozitivnímu vnímání voleb coby nástroje změny poměrů v zemi hned tak nedojte, se já o takovou změnu dnes pokusím – odevzdáním svého hlasovacího lístku do volební urny.