V době, kdy mnozí politici kvůli ekonomickým zájmům našlapují kolem nejlidnatějšího státu světa po špičkách a o jeho porušování základních lidských práv a svobod se veřejně promluvit obávají, je projev sympatií tibetskému národu více než jen nepokryteckým aktem hodným hlasitého ocenění. Útlak Tibeťanů je přece omezováním i naší svobody.

O pozitivním působení jakékoliv podpory ujařmeným národům sami něco víme z dob, kdy jsme byli vězněni za železnou oponou. Vzpomeňme na to, jak dychtivě jsme relativně nedávno v rádiích ladili Svobodnou Evropu nebo Hlas Ameriky a poté hltali z éteru jakékoliv informace o zahraničních i tuzemských aktivitách namířených k obnově demokracie v naší zemi. Tisíce obyvatel Československa naslouchaly zakázaným zprávám, plných solidarity zvenčí s bojem proti represím uvnitř naší špatně pozlacené klece. Tibeťané jsou dnes v podobné situaci, v jaké jsme byli před lety my, a věřte, že o naší podpoře už určitě slyšeli – z éteru, v zakázaných zprávách.