Choť knihkupce šéfa, která mi právě na pokladně markovala nakoupenou literaturu, jen protáhla obličej a šeptla: „To se musíš zeptat manžela.“ Sotva to stačila dopovědět, otevřely se dveře kanceláře, z ní se vyklonil bodrý pětapadesátník a houkl směrem ke mně: „Krize není. Celou jste si ji vymysleli vy, novináři.“

Trochu zmateně jsem po té bezprostřední reakci opouštěl obchod s knihami a přemýšlel, jestli to ten člověk myslel vážně, nebo si dělal legraci. Těžko říct. Utahovat si lze i z vážnějších věcí než je ekonomická hrozba ztráty našich jistot, pohodlí a relativního dostatku. Konec konců, možná že my ostatní žijeme ve virtuálním světě rdoušeném krizí všehomožného, narozdíl od jednoho knihkupce, který vnímá život kolem nás pozitivněji – a tedy reálně. Kdo ví. Jisté však je, že se mraky začaly stahovat nad relativním bohatstvím a z toho vyplývající nadstandardní pohodou, která donedávna panovala ve vysmátém Řecku. Snad mi dáte za pravdu, že tam si viníky hospodářských problémů – vyšší spotřebu než produkci a život nad poměry, nevymysleli novináři.