Ne, že by uprostřed zimy a v nadmořské výšce kolem tisíce metrů šlo o nečekanou, nebo mimořádnou situaci, ale v posledních letech, kdy jsem se o Silvestru na Javořině vyskytoval, jsem takový holomráz skutečně nezažil.

Ještě jsem neopustil blízkost Holubyho chaty a už mi bylo jasné, že bez čepice a rukavic, budu za nedlouho hrubě strádat. Zatímco jsem se neochvějně sunul spolu s kavalerií odhodlaných směrem k mohyle bratrství Čechů a Slováků, moje uši, nos i ruce masíroval ledový průvan. Můj výšlap, který trestuhodně podcenil arktické klima hory, ale vzápětí nabral nečekaný rozměr. Ve chvíli, kdy jsem začal mít pocit, že se neubráním omrzlinám, se totiž stal zázrak. Jedna dobrá duše mi podala šálu. O několik okamžiků později se zázrak opakoval. Další dobračisko mi věnoval svoje rukavice. Na hřebeni, kde se doslova čerti ženili, mi posléze došlo, že kolem zuřící ledárnu, bych bez zapůjčených zimních doplňků jen sotva ve zdraví přežil. To mě ujistilo v přesvědčení, že v současnosti nejvzácnějším zázrakem je dobrá vůle mezi námi. A pokud ji budeme na svých cestách životem potkávat, nebude to s námi tak úplně špatné.

Související článek:

FOTO a VIDEO: Výšlap na Velkou Javořinu: vůbec nejhorší počasí