Byla to zvláštní kombinace - americká star a hvězdné nebe nad kdysi proklínaným „buzerákem“, jak vojenská nástupiště označovali všichni ti, kteří na nich v uniformách Československé lidové armády zakusili své. Opět se mi potvrdilo, že cesty osudů jsou skutečně nevyzpytatelné. V roce 1987, kdy v zemích západně od našich hranic píseň Luka začala stoupat na hitparádových žebříčcích, vládl v tuzemsku přestavbový socialismus a v hradišťských kasárnách čilý vojenský ruch. V neděli, dvaadvacet let poté, tam přepsala dějiny jednoho z kdysi nenáviděných asfaltových plácků padesátiletá folkrocková diva z Ameriky. Bez jakýchkoliv ideologických komplikací zapěla svým tichým, ale naléhavým hlasem v místech, kam by v dobách vzniku svého velkého hitu mohla sotva nahlédnout. Zatímco tóny prostupovaly tiše naslouchajícími postavavami uprostřed noci a posluchači si užívali volnosti prostoru tam, kde dřív o volnosti nemohlo být řeči, já stojící pod pódiem stále slyšel vzdálený dusot kanad a povely socialistických oficírů… Ještěže se časy mění.

Čtěte také:

Suzanne Vega zpívala v bývalých kasárnách