Jeho obličej se objevuje na obrazovkách, v novinách či na internetových portálech tak často, že skandálisty, jako jsou Agáta Hanychová či Vojta Dyk, strčí hravě do kapsy.

Vrcholem jeho umění se stal soud, který začal před pár týdny. V souvislosti s procesem padají názory, nad nimiž zůstává rozum stát. Někdy mám pocit, že se úmyslně snaží odvrátit pozornost od merita věci to jest čachrování s penězi na nejvyšší státní úrovni. Do hry se nechal vtáhnout i pan prezident. Proces nazval reality show. Všichni víme, že má pro Bártu slabost, ale komentovat místy až komediální prvky ze soudní síně je mimo vážnost jeho úřadu. Navíc se opravdu nejedná o reality show. Tak moc se totiž v žádné z nich nelže, navíc smyslem reality show není výsměch lidem a zjevný útok na inteligenci diváků.

Postranní efekty procesu by neměly zastínit to hlavní: tedy výsledek. Nejedná se o politiku, nýbrž o člověka Víta Bártu. Dávno už měl vycouvat z veřejného dění a po vzoru německého exprezidenta si najít nějaký klášter. Neudělal to sám, proto musí soud jasně a veřejně ukázat, co je ve slušné zemi zakázáno. I politikům.