Tento týden uplynul měsíc od osudné soboty 7. října, kdy Palestinci z pásma Gazy zaštítění hnutím Hamas zaútočili na izraelské vesnice a města a bestiálním způsobem přitom povraždili stovky civilistů nejen izraelské národnosti.
Více než 200 jich pak unesli a doposud je vězní a drží jako rukojmí. Izraelská vojenská reakce na sebe nenechala dlouho čekat a po masivním ostřelování palestinské enklávy tam ze strany Izraelců začala očekávaná nekompromisní likvidace všeho, co má jakoukoliv souvislost s hnutím Hamas. Gest podpory se však ve světě Izrael dočkal ve velmi omezené míře.
Naopak, útok hrdlořezů z Hamasu na bezbranné lidi neodsoudila ani OSN, což je na pováženou. Jejich vraždění začalo být naopak relativizováno a protiizraelské demonstrace ve městech Evropské unie naznačují otevřený odpor Arabů vůči Izraelcům a nezastírané sympatie vůči Hamasu.
Něco se děje. Tichou i hlasitou podporu má barbarství také ze strany mnoha přistěhovalců v Evropě, kterým často chybí respekt vůči civilizačním a kulturním pravidlům v zemích, které je přijaly. Jak dlouho nám to bude lhostejné? Nárůst antisemitismu by měl být dostatečným varovným signálem. Je normální vracet se z 21. století daleko do minulosti? Rozhodně to není normální ani bezpečné.
