Víte, co je na koštech ze všeho nejlepší? Lidé. Nemůžu si pomoct, ale vždy se tam setkám s přátelským postojem. A to nemusím přijít ani uprostřed či na konci degustace, kdy by se něco takového dalo připisovat ochutnávání většího množství pálenek nebo vína.  Nikde se mi nestalo, že by tam byl někdo neochotný, kdo by se se mnou odmítal bavit, a to jak mezi organizárory, tak mezi hosty. Na mnoha jiných akcích totiž před novináři všichni prchají. Nedej bože, když uvidí v rukou fotoaparát. „Nefoťte mě!“ slyšíte většinou ze všech stran. A to v podstatě o nic nejde, fotka totiž nemusí být v novinách ani vytištěná.

S pořadateli bývá také dobrá spolupráce. Nevím, zda jsou  tak rádi, že se o jejich akci bude psát v novinách, nebo zda je organizují skutečně jen lidé, pro které je příznačná ona slovácká pohostinnost. Možná je tam kousek od všeho. Koneckonců kdo by se nechtěl pochlubit, jaké má za sebou úspěchy a udělat si tak v podstatě reklamu…

Když se vám sejdou okolnosti, jako třeba pohostinní pořadatelé a příjemní hosté, je pak těžké dodržet plán. Ten si totiž často plánujete na minuty, abyste toho stihli co nejvíce. Původní snaha všude strávit maximálně půl hodiny se rychle rozplyne a není výjimkou, že na akci vydržíte 
i více než hodinu. Když si takto protáhnete akcí několik, jste rázem v pěkném časovém skluzu. Na druhé straně ale máte zážitky a vracíte se z pracovního víkendu s úsměvem na tváři. Ten vám sice vzápětí trochu pokazí myšlenka, že musíte všechen materiál zpracovat, ale to je jen malá vada na kráse. Pokud máte 
z koštu či čehokoli jiného osobní zážitky a promluvíte si tam s několika lidmi, jde psaní hned snáz.

Mě o víkendu několik pořadatelů ale upozornilo, že mi chybí autentický zážitek. Proč? Řídila jsem, proto jsem na koštech neochutnala zhola nic. Podle některých je to prý chyba. No nevím, psát článek 
s promile alkoholu v krvi asi není ideální stav.  Oni si to však nemyslí. Několikrát jsem slyšela výrok: „Řekněte šéfovi, že s vámi příště musí poslat řidiče, abyste mohla o koštu napsat objektivně.“ Uvidíme, co se dá dělat…