Hlas zvonů nahrazovali kluci školou povinní hrkáním, klepáním tvrdých dýžek, zakopávajících o zuby dřevěného kolečka na tragáčku a všelijakým lomozením způsobovali rámus přímo pekelný, uši rvoucí.

Oni totiž museli ranním, poledním a večerním klepáním nahradit nejen ulétnuvší zvony, ale také honit proradného Jidáše, Ježíšova zrádce. Na Bílou sobotu obešli „klepáči“ vesnici s Jidášem, aby je v tom či onom domě počastovali nějakou sladkostí nebo i korunkami, o něž se pak bratrsky rozdělili.

Velikonoční bohoslužba v neděli 17. dubna dopoledne v Bílovicích
Bílovice: po bohoslužbě si věřící pochutnávali na pečených beráncích

Poté si někteří kluci zašli uřezat vrbové proutí, aby si z něj sami nebo za pomoci tátů či dědů upletli několikapramenný copánek, kterému se krajově říká pomlázka, žíla či pamihoda.

Jenže v posledních letech se ta tradiční klučičí výbava z jejich i mužských rukou nějak vytrácí a stále častěji je nahrazují větévky jalovce, pod nimiž se dívky více prohýbají. Nemám nic proti tradici, která patří k Velikonočnímu pondělí.

Ale rok co rok je po něm smutný pohled na poničené jalovce v naší přírodě nebo v zahrádkách domů. Je ale třeba klukům i dospělým mužům připomenout, že jalovec je řazen mezi ohrožené druhy české flóry.