Kousek nad ním byl malý hřbitůvek s dvaceti kamennými křížky. Jeden jako druhý, prosté, jako bývá někdy prostá smrt. Jenže smrt, která navštívila 29. dubna 1945 Vápenice za Salaší, nebyla milosrdná.

„Tady bylo na samém konci války zastřeleno devatenáct salašských mužů, mladých i středního věku, kteří se dobrovolně přihlásili, že pomohou partyzánům bojovat proti gestapu. Tady byla zavražděna i moje sestra a tvoje teta Aloisie Špičáková, narozená v roce 1896, která jela na kole kolem otřesného činu na Tománkovu hájenku za svou dcerou, jež tam měla vařit partyzánům,“ rozpomínal se dědeček Jan Skalička se slzami v očích na hrůznou tragédii ve vápenickém žlebu. Ten musel na konci dubna 1945 spolykat tolik hrůzy, až se mně to zdráhalo uvěřit. Ale malý oplocený hřbitůvek s dvaceti kamennými křížky, symbol velkého utrpení, byl toho neklamným svědectvím.

„Zatímco salašské muže gestapáci s vlasovci postříleli a dobili pažbami svých zbraní, sestru Aloisi nad potokem Salaška, asi dvacet metrů od hromadné vraždy Salašanů shodili z kola, pobodali, pořezali a vhodili ji do vodního toku,“ svěřil mi tu hrůznou událost dědeček, aniž mohl tušit, že o dvacet let později budu bydlet s rodinou deset kilometrů od Salaše.

Poklonit se památce hrdinů v salašských Vápenících, mezi nimiž byla i sestra mého dědečka, tátova a moje teta, přicházím už léta na sklonku dubna každý rok. V roce 1985 byl na místě hřbitůvku vybudován památník dvaceti salašským obětem, v jehož kryptě je uloženo těch dvacet malých kamenných pomníčků. Na malém hřbitůvku pod památníkem jsou vyryta jména a data narození těch, jejichž krví byly zbroceno kousíček údolí ve Vápenicích. Jejich těla uložili Salaští k věčnému spánku do společného hrobu na místním hřbitově. Než je v něm zasypali hlínou, pokryli je zelenými smrkovými větvemi a bezovými kvítky orosenými slzami.

Cesty, které vedou k památníku ve Vápenicích nebo k hrobům v jedné řadě na okraji salašského hřbitova, trávou nezarostou. Stále po nich přicházejí lidé, aby k památníku položili kytičku květů, postáli zde a zavzpomínali.